Text se zabývá filosofickým konceptem "duchovního člověka", který vypracoval český filosof Jan Patočka (1907-1977). Mým cílem je představit daný koncept prostřednictvím Patočkova výkladu modernity, a to s důrazem na autorova uchopení takzvané "moderní inteligence".
Dále chci Patočkovo pojetí duchovního člověka/intelektuála/inteligence zasadit do teoretické rámce pojmu "nepolitické politiky". Důraz je rovněž kladen na společensko-historické souvislosti Československa sedmdesátých let.