Abstrakt
Studie popisuje českou bělorusistickou produkci od roku 1945. Po krátkém období do roku 1948, kdy se mohly objevit zajímavé historické práce J.
Macůrka, přichází komunistická diktatura. v češtině jsou publikovány především práce sovětských vědců, poplatné dobovým ideologickým formulím. Bělorusistice se věnuje pouze několik jednotlivců, mezi nimiž vynikl především překladatel V. Židlický, který se stal autorem několika přehledných zpracování dějin běloruské literatury. Česko-běloruskými kulturními vztahy se zabýval zejména běloruský slavista L.
Miračycki. Po rozpadu sovětského bloku a vzniku samostatného Běloruska nastalo výrazné oživení. kvalitních prací, ať už původních či překladů, přibylo zejména po roce 2000.
Vyšel sborník běloruských esejů Neznámé Bělorusko, Dějiny Běloruska, v roce 2007 byla uveřejněna studie D. Kolenovské o běloruské emigraci. objevily se dvě jazykovědné práce, vydané díky spolupráci Katedry teoretické a slovanské jazykovědy minské univerzity a katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Pozornost se soustřeďuje především na problematické stránky běloruské současnosti. Politologové studují vznik a vývoj Lukašenkova režimu, sociolingvisté se zabývají situací běloruštiny, vytlačované ruštinou.