Abstrakt
Příspěvek se zabývá dvěma typy obrácené diskriminace v rámci EU občanství. Za prvé se zabývá situací, kdy členský stát EU poskytuje méně příznivé zacházení s jeho vlastními občany EU než pro občany EU z jiných členských států.
Dále se zabývá situací, kdy EU členský stát dává méně příznivé zacházení s občany EU než pro občany třetích zemí. Co se týče První typ zpětného diskriminace je uvedeno, že se může vyskytnout ve čtyřech různých konstelacích.
Za prvé, jako důsledkek zásady práva EU, vzájemném uznávání některých vnitrostátních právních předpisů členských států. Za druhé jako důsledek uplatnění opce podle jednotlivých členských států odchýlit se přísnějším způsobem od minimální požadavku některých směrnic EU.
Zatřetí v důsledku nevykonávané možnosti v jednotlivých členských státech odchýlit se v méně přísným způsobem od požadavků některých směrnic EU. Začtvrté v důsledku nepoužitelnost některých pravidel EU na čistě vnitrostátní situace.
V prvním typu obrácené diskriminace to je také možné analyzovat, zda by neměly zůstat mimo oblast působnosti práva EU. V této souvislosti se tvrdí, že by tak mělo být, protože jinak by členské státy byly do značné míry zbavené své normotvorné autonomie.
To by mohlo být v rozporu se zásadou subsidiarity. Pokud jde o druhý typ obrácené diskriminace je zmíněný nedávný případ Akdas, ve kterém Soudní dvůr EU připustil, že turečtí státní příslušníci se mohou těšit podle právních předpisů EU právu odepřeno občanům EU.