Abstrakt
Pohybu a pobytu osob v rámci EU jsou regulovány národními i právní předpisy EU, kde první se týká především státních příslušníků třetích zemí a druhý na občany EU a tam, kde oba režimy jsou samozřejmě odlišné. Problém je v tom, že členové obou skupin jsou často spojeny dohromady (jako členové rodiny) což znamená, že oba režimy musí být použity okamžitě.
Sekundární právo EU upravuje právní postavení takového občana a jeho / její příbuzní, pouze pokud vykonávají právo svobodně se pohybovat a pobývat v jiném členském státě. Judikatura Soudního dvora rozšířila právo pobývat v rámci EU také statické občany EU a jejich rodinné příslušníky.
Tento článek proto analyzuje příslušné judikatury Soudního dvora. Kromě toho, že autor se snaží najít odpověď na následující otázky: Co je smyslem 20. a 21.
Smlouvy o fungování EU? Existuje právo svobodně se pohybovat a následně pobyt v jiném členském státě? Nebo musí se třeba chápat tak, že umožňuje občan EU svobodně se pohybovat a / nebo pobytu kdekoli v EU?