V rámci EU právní pojem spotřebitele má klíčový význam. Každý nástroj definuje EU spotřebitel pro své vlastní účely.
Přesto, že je formulována různými způsoby, drtivá většina definic nalezeného v právních předpisech EU na ochranu spotřebitele sdílí společný základ. V souladu s tím spotřebitel je fyzická osoba, která jedná mimo rámec hospodářské činnosti.
Tato práce je založena na hypotéze, že tento všeobecně uznávané definici spotřebitele v právních předpisech EU, jako individuální nákupu zboží nebo služeb, pro přímé použití nebo vlastnictví, spíše než k prodeji nebo použití ve výrobě a zpracování, není dostatečně přesný. Cílem této práce je analyzovat právní předpisy EU na ochranu spotřebitele.Důvodem tohoto výzkumu je, že EU ochrana spotřebitelů vývoj přinesl zákon posun v paradigmatu a v současné době existují silné vzájemné vztahy mezi rolí spotřebitele a občana EU.