Článek se zabývá otázkou antropogenního vlivu na středolabskou říční architekturu v posledních dvouset letech. Práce zahrnuje analýzy map (1841-2006), analýzy historické dokumentace kanalizace Labe (1907) stejně jako popis a srovnání půdního pokryvu na vybraných transektech územím v okolí Kostelce nad Labem (2013).
Mezi lety 1841 a 2006 docházelo k postupnému, téměř výlučně antropogennímu napřimovámí toku řeky za účelem zajištění splavnosti středního Labe a eliminace negativních důsledků povodňových událostí. Důsledkem bylo zanikání a vyplňování přirozených říčních jezer a vznik jiných, nových.
Krajinná mozaika se také výrazně změnila: louky byly rozorávány, malá pole byla scelována, lesní a sídelní plochy zvyšovaly svůj územní podíl. Všechny tyto faktory významně změnily půdní vlastnosti a charakteristiky: fluvické znaky mizí a vlhkostní režim půd je zásadně ovlivněn.