Kapitola pojednává o Masarykově humanistické vizi Evropy, která byla chápána jako podmínka rozvoje demokratického Československa, a sleduje, jak byla tato humanistická vize depolitizována liberalismem volného trhu po obnově demokracie v roce 1989, i když se obnovená demokracie hlásila k Masarykovým ideálům humanitním.