Abstrakt
V současné době výrazných proměn fungování státu se české politické strany nacházejí pod rostoucím tlakem, který pramení ze zvětšujícího se napětí mezi rolemi, které strany představují v politickém systému. Na jedné straně musí obhajovat svou tradiční privilegovanou pozici prostředníka mezi občanskou společností a státem, která spočívá především ve formulaci problémů a jejich základních řešení.
Na druhé straně je od nich současně stále více požadováno, aby byly schopné předkládat odborně podložená řešení, která by mohly kompetentně realizovat v praxi. Je tak vyvíjen značný tlak na jejich vnitřní organizaci, kter á by generovala potřebnou expertízu.
Cílem příspěvku je pokusit se vysvětlit, jakým způsobem politické strany generují potřebnou odbornou expertízu na příkladě politiky terciárního vzdělávání. Konkrétně nás zajímá, jakou odbornou kapacitou strany disponují, tj. jak získávají odborné znalosti pro analýzu a tvorbu veřejných politik.
Dále se zaměřujeme na zjištění, jak získané expertní vědění vstupuje do výsledné podoby navrhovaných veřejných politik zkoumaných politických stran. Teoreticky je naše zkoumání ukotveno v průsečíku výzkumu organizace politických stran (Katz a Mair 2002, Krouwel 2006, Wolinetz 2002 atd.) a zkoumání analýzy veřejných politik a "policy work" (Colebatch 2006, Howlett 2009, Howlett a Oliphant 2010, Colebatch, Hoppe a Noordegaard 2010 atd.).
Předmětem našeho zkoumání, které je časově ukotveno do období po parlamentních volbách 2010, jsou politické strany zastoupené v PS P ČR, tj. ČSSD, ODS, TOP09, KSČM a VV. Případ reformy terciárního vzdělávání byl vybrán při nejmenším ze dvou důvodů.
Zaprvé téma kvalitního terciárního vzdělávání je oblíbenou součástí předvolebních programů. Zadruhé se jedná o aktuální politické téma, které je reflektováno v řadě diskuzí, jichž se účastní i představitelé politických stran, od kterých se očekává jak definování problémů, tak i formulace realizovatelných řešení.