Příspěvek srovnává odlišné formy rezistence protestantských minorit vůči protireformačnímu tlaku státu a církve v 18. století na příkladu nekatolického obyvatelstva podhorských osad pohoří Monts Lacune a jilemnického panství. Relativní blízkost hranice a nehostinnost podhorských oblastí favorizovala v obou případech zesílenou formu rezistence.
Sebeidentifikace věřících s podhorským prostředím umocňována biblickým výkladem zde dala vzniknout specifickému spirituálnímu poutu obyvatel ke krajině.