Abstrakt
Autor monografie zastává názor, že existují tři oblasti, které je t řeba v oboru literární didaktiky i školním literárním vzdělávání mít na zřeteli a které je třeba udržovat v rovnováze, aby obor ani školní předmět neztratily estetickou, resp. estetickovýchovnou zaměřenost: 1/ četba (četba literárních textů a její reflexe), 2/ tvorba (konstrukce a rekonstrukce textu a jejich reflexe), 3/ nauka (poznávání kontextů relevantních pro interpretaci textu, udržení kulturní kontinuity a kulturní identity). V současném pojetí literárního vzdělávání stále převládá naukový přístup (redukovaný navíc na literární historii a frontální organizační formu výuky).
Je avšak třeba uznat a rozvíjet všechny relevantní oblasti literárního vzdělávání (z nauky např. literární teorii; četbu a tvorbu a jejich reflexi) a jiné přístupy než (tradičně)naukové, a to především z toho důvodu, že žáci mají rozumět literatuře tak, jak převládá v reálném životě, ve čtenářství, v kultuře.