Abstrakt
Diabetická nefropatie je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin vyžadujícího náhradu funkce ledvin. Inhibice systému renin-angiotenzin antagonisty angiotenzinu u diabetiků 2. typu zpomaluje, ale nezastavuje progresi chronické renální insuficience.
Sekvenční blokáda systému renin-angiotenzin (antagonisty angiotenzinu a inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo antagonisty angiotenzinu a inhibitory reninu) není účinnější než monoterapie antagonisty angiotenzinu a je spojena s vyšším výskytem hyperkalémie a zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. V současné době jsou v klinických studiích testovány léky ovlivňující mj. renální hemodynamiku (blokátory receptorů pro endotelin), zánět (inhibitory CCR2, který je jedním z chemokinových receptorů, v tomto případě jde o receptor pro chemokin nazývaný MCP-1, neboli monocyte chemoattractant peptide-1) a glomerulosklerózu a intersticiální fibrózu (monoklonální protilátky proti TGFbeta).
K výraznému zlepšení renální i kardiovaskulární prognózy pacientů s diabetickou nefropatií v budoucnu pravděpodobně povede kombinace více terapeutických postupů ovlivňujících různé patogenetické mechanismy progrese renální insuficience.