Abstrakt
Hlavním těžištěm zájmu autorů článku je právní režim smlouvy o dílo uzavřené před 1.1.2014 (Smlouva), tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 513/1991 Sb. Autoři se nejprve zabývají problematikou časové působnosti právní úpravy účinné od roku 2014 - zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) ve vztahu ke Smlouvě a obecně též koncepcí retroaktivity.
NOZ vychází ze zásady, že se od roku 2014 právní režim Smlouvy bez dalšího nemění. Klíčová je proto otázka, zda a jaké důsledky může mít dodatek ke Smlouvě uzavřený po 1.1.2014, na tento právní režim.
Autoři dospívají k závěru, že pokud bude dodatek představovat privativní novaci, tj. nahrazení Smlouvy novou smlouvou o dílo, bude se Smlouva nově řídit NOZ Názorným příkladem privativní novace přitom může být tzv. podstatná změna Smlouvy, která byla uzavřena na základě zadávacího řízení dle zákona č. 137/2006 Sb. Závazek vykládat domácí právo v souladu s právem EU totiž vede dle autorů článku k závěru, že podstatná změna veřejné zakázky představuje vůli smluvních stran původní Smlouvu nahradit, tj. provést ve světle § 1902 NOZ její privativní novaci.
Autoři dále na základě nařízení Řím I dovozují, že by se Smlouva (pakliže by šlo o smlouvu s mezinárodním prvkem) mohla v důsledku privativní novace řídit jiným rozhodným právem, než smluvní strany původně zamýšlely. Snahou článku je proto rovněž nabídnout řešení, jak mohou smluvní strany čelit případným nezamýšleným a nežádoucím účinkům privativní novace.