Abstrakt
Námětem této knihy je Jahnova mohyla na Špitálském vrchu u Chebu, realizovaná mezi lety 1891 až 1913 a poškozená v roce 1945. Její vznik a existenci jsme se pokusili chápat v širokém společenském, ideovém a politickém kontextu.
Mohylou měla být vzdána úcta Friedrichu Ludwigu Jahnovi, německému vlastenci, který na berlínské Hasenheide založil první turnerské hřiště - odtud jeho označení "Turnvater". Myšlenka tělovýchovy ve službách vlasti se rychle šířila a v roce 1868 vznikla dokonce organizace Deutsche Turnerschaft.
V roce 1889 byl založen "völkisch" Deutscher Turnerbund (DTB), který inicioval vznik Jahnovy mohyly. V DTB byl Jahn chápán jako prorok rasové čistoty a všeněmecké jednoty a tento způsob recepce se odrážel také v jeho pomnících.
Duchovní otec mohyly Franz Xaver Kießling preferoval pro její umístění údajná germánská kultovní místa Dolního Rakouska, nakonec však bylo zvoleno "svobodné štaufské město" Cheb. Odhalení mohyly bylo naplánováno záměrně na rok stoletého jubilea "Befreiungskriege" v roce 1913, takže je třeba chápat ji také v souvislosti s komemorační kulturou tohoto roku.
Mohyla ale nevznikala snadno. Jak nasvědčuje pomalý růst finanční sbírky, řadoví turneři na ní nebyli vůbec zainteresováni.
Všechny tyto problémy měla překrýt opulentní 6. svazová turnerská slavnost, během níž byla mohyla odhalena. Avšak i recepce této události byla v dobovém tisku nízká.
Friedrich Rudolf Zenker, který vytvořil finální návrh mohyly, do ní zakódoval celý světonázor DTB - rasovou nauku, antikatolicismus a všeněmectví. Jahn zde sloužil pouze jako domnělý myšlenkový svorník.
Mohyla se měla stát poutním místem "völkisch" turnerů, ale vzhledem k první světové válce se tak nikdy nestalo. V meziválečném období byla povětšinou chápána jako bizarní kuriozita a teprve po druhé světové válce se v důsledku poškození československou armádou stala pro vysídlené turnery jedním ze symbolů ztracené vlasti.
Jaký vztah má k torzu zaujmout české obyvatelstvo, je zatím otevřené.