Abstrakt
Cévní komplikace představují nejčastější z chronických komplikací diabetu mellitu 2. typu a jsou také nejdůležitější příčinou morbidity a mortality těchto nemocných. Riziko koronárních příhod je u diabetiků mužského pohlaví zvýšeno 3x a u diabetiček dokonce 5x ve srovnání s nediabetiky.
Při snižování (velmi) vysokého KV rizika diabetiků využíváme kombinace režimových opatření a medikamentózní léčby. Režimová opatření příznivě působí na kontrolu hyperglykemie i další rizikové faktory sdružené s inzulinovou rezistencí.
Ve farmakologické léčbě se v prevenci makrovaskulárních změn opíráme o blokádu systému renin-angiotenzin-aldosteron (ACE inhibitor nebo AT1 blokátor), ovlivnění dyslipidemie statinem a podávání metforminu v případě, že nejsou přítomny kontraindikace. Snížení přetrvávajícího tzv. reziduálního rizika diabetika je možné kombinací s dalšími postupy (kombinační léčba hypertenze, přidání fenofibrátu k léčbě mikrovaskulárních komplikací, volba dalších antihyperglykemických strategií - pioglitazon, možná inkretinová léčba diabetu, správně vedená inzulinoterapie).
Skutečné oddálení nebo zabránění cévním komplikacím diabetu je možné komplexní a intenzivní intervencí pokud možno již v prediabetických stadiích.