Stať se zabývá motivací, přípravou a průběhem poutí z Čech do Říma v 17. století. Pramenem jsou cestovní deníky českých kavalírů a sonda do žádostí poutníků o doporučující listy a pasy na cestu do Říma.
Poutníci se rekrutovali ze všech vrstev společnosti včetně dětí, chromých a žebráků. Mezi žadateli o pasy sice dominují muži, nechybějí však ani samostatně cestující ženy.
Společným motivem poutí do Říma byla osobní zbožnost a starost o spásu duše, v době svatých let také příležitost získat odpustky. Dalšími motivy bylo poděkování za záchranu života, prosba za uzdravení nebo modlitba za spásu duše zesnulého příbuzného.
V případě bývalých protestantů a faráře obviněného z cizoložství s farnicí se zřejmě jednalo o formu pokání. Studenti ve svých žádostech neváhali uvést ani touhu poznat zvyky cizích národů nebo získat vyšší vzdělání.
Pro jiné byla pouť do Říma pokusem o řešení neutěšených majetkových poměrů. Specifickou skupinou byly kavalíři, u nichž stálo na prvním místě poznání cizí země, vzdělání a navazování kontaktů s místní společenskou elitou.
Přesto i jejich cesty zahrnovaly také návštěvu vybraných poutních míst. Pevným bodem programu byla návštěva sedmi velkých římských bazilik.
Při první se kavalíři zaměřovali na historii místa, relikvie a kuriozity, architekturu a uměleckou výzdobu chrámu. Druhá návštěva již měla zbožný charakter a odehrávala se během nějakého významného církevního svátku.
Stranou zájmu nezůstávaly ani další římské kostely se vzácnými relikviemi, a to zejména v době slavností ve svátek světce, jemuž byl kostel zasvěcen. Dalšími motivy bývala účast na pobožnosti, kázání, slavnostním procesí a veřejném ukazování ostatků svatých, dále zpověď a poslech hudební produkce.