Abstrakt
Soubor osmi textů z posledních deseti let (6 revidovaných, úvodní a závěrečný nově napsané), které zkoumají, jak spolu souvisejí časo-prostorový a řečový charakter naší zkušenosti, resp. jakou roli hraje rozdílný "smysl" času a prostoru při rozumění významu. Zkušenost smyslu je tematizována z hlediska přítomnosti, jíž není míněna jen jedna časov á dimenze, nýbrž přítomnost ve světě, tj. vazba mezi přítomným a spolu-přítomným (ne přítomným).
Takto pojatá přítomnost je zkoumána se zřetelem k autorům, kteří směrodatně určili pojem přítomnosti ve významu časovém (Platón, Bergson, Heidegger, Merleau-Ponty), ale i se záměrem systematickým, který význam tohoto pojmu rozšiřuje a mění. Vyjasňování poměru mezi rozuměním jako takovým a vědeckým poznáním míří k pojetí bytí jako individuální přítomnosti ve světě, na níž se podílejí i věci a bytosti, jež nevládnou řečí a nevztahují se k všeobsáhlým dimenzím prostoru a času.