Nebývalý rozmach rockové hudby, ke kterému došlo po druhé světové válce v angloamerickém světě, se v šedesátých letech nevyhnul ani Československu. Popularita rockové hudby nezadržitelně stoupala zvláště mezi mladou generací, pro kterou se rock stal jedním ze svébytných výrazových prostředků vyjádřených na umělecké bázi.
Ve vleku rychlého vývoje rocku však zůstávala odborná hudební kritika, která se v období nastupující normalizace konstituovala jen ztěžka vzhledem k diktátu normalizační kulturní politiky založené na principech marxisticko-leninských teorií socialistické žurnalistiky. Hudební publicistika zaměřená na oblast západní hudební produkce představovala v daném období sféru každodenních střetů s kánonem socialistické estetiky, který se mohl projevit různě: ideologickým protekcionismem středního proudu populární hudby, propagandistickými kampaněmi v médiích nebo hrozbou represivních zásahů bezpečnostních sil.
Cílem této stati je zaznamenat, jakým způsobem probíhalo v období normalizace profesní vzdělávání rockově zaměřených hudebních publicistů na platformě formálních i neformálních institucí.