Abstrakt
V mnoha právních řádech se v souvislosti s novými možnostmi zjišťování vrozených vad plodů (pomocí tzv. prenatální diagnostiky) objevují žaloby, kterými si žalobce nárokuje odškodnění za nedbalost lékaře při provádění těchto testů. Tyto nároky se nazývají "wrongful life", "wrongful birth", "wrongful conception" a "wrongful abortion".
Nárok "wrongful life" je nejčastěji uplatněn v tom případě, kdy lékař při provádění prenatální diagnostiky neodhalí existující vrozenou vadu plodu a rodičům tedy nepodá zásadní informace, na základě kterých by se rodiče daného dítěte mohli rozhodnout pro umělé přerušení těhotenství. Žalobcem je v tomto případě samo postižené dítě a jeho nárok spočívá v tvrzení, že se vůbec nemělo narodit. Nárok "wrongful birth" vyvstává ve stejné situaci, ovšem žalobci jsou rodiče dítěte, kteří si nárokují odškodnění za emoční újmu a zvýšené náklady spojené s narozením a péčí o postižené dítě.
V případě nároku "wrongful conception" je nejčastějším důvodem pro podání žaloby nedbale provedený sterilizační zákrok. Nárok "wrongful abortion" přichází v úvahu v situaci, kdy lékař nedbale provede prenatální diagnostiku a odhalí vadu plodu, na základě čehož se rodiče rozhodnou pro potrat, ovšem diagnóza byla mylná a plod byl zdravý.
Práce se věnuje otázce právní subjektivity nenarozeného dítěte, a to jak v českém, tak i v mezinárodním právu. Práce dále zkoumá možnosti odškodnění v takových případech podle českého práva (včetně teoretické koncepce prvků odpovědnostního vztahu), a zkoumá i britskou právní úpravu pro srovnání.
Protože zejména žaloba "wrongful life" je velmi kontroverzní, práce se věnuje i různým argumentům pro přípustnost a nepřípustnost těchto žalob.