Ve svém příspěvku se chci zabývat jednou důležitou událostí z dějin antického myšlení, která se nás dodnes závazně dotýká. Jde o významné omezení šíře smyslů přirozené zkušenosti, které představuje Aristotelova zásada sporu.
Jelikož je jedním z přímých protivníků, vůči kterým je zásada sporu výslovně formulována, Hérakleitos z Efesu (druhým jsou pak sofisti), tak ve svém příspěvku se chci nejdříve věnovat Hérakleitově pojetí přirozenosti/přírody (řec. fysis), její nejasnosti, mnohoznačnosti a proměnlivosti. Na tomto pozadí bych chtěl ukázat, jaký význam pro celé naše zaobírání se skutečností (přírodou) má pak Aristotelovo rozhodnutí pro jasnost a srozumitelnost, které dodnes platí pro každé vědecké myšlení.