Abstract
Schopnost efektivně se pohybovat v daném prostředí byla pro člověka a jeho předchůdce klíčová k zajištění dostatku energie k přežití a rozmnožování. Potřeba překonávat vzdálenosti s co nejmenšími náklady formovala stavbu našich končetin již od doby, kdy jsme se poprvé postavili na dvě končetiny.
S příchodem rodu Homo dochází ke změnám dolní končetiny a celého těla umožňujícím efektivnější běh, jenž byl v té době nejlepším způsobem, jak se dostat k masu. Neandrtálce stála chůze a běh více energie než moderní lidi, nicméně rozdíly byly malé a zřejmě nepřispěly k vyhynutí neandrtálců.