Abstrakt
Ačkoliv se uvádí, že škůdce je povinen nahradit pouze škodu, kterou mohl předvídat v době svého jednání, nový občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení, které by tuto zásadu výslovně zakotvilo. Záměrem tohoto článku je tak prokázat, že koncept předvídatelnosti se uplatní i podle nového občanského zákoníku, a to jak v rámci deliktní odpovědnosti za škodu, tak i v případě smluvní odpovědnosti.
Koncept předvídatelnosti škody rovněž analyzuji ve vztahu k příbuzným institutům, jakými jsou prevenční povinnost, vyšší moc, zavinění a příčinná souvislost. V článku se dále věnuji otázce, zda kritérium předvídatelnosti je posuzováno z objektivního či subjektivního hlediska, přičemž argumentuji, že předvídatelnost posuzovaná u smluvní odpovědnosti je objektivní, a tedy přísnější, než je tomu v případě deliktní odpovědnosti, kde je možno vzít v úvahu konkrétní vlastnosti škůdce.