Abstract
V sérii článků bychom chtěli čtenáře seznámit s aktuální problematikou rozcvičení ve sportu a uvedené nové přístupy navrhnout v upravené podobě do školní tělesné výchovy. V prvním díle bychom upozornili na cíle, úkoly, zásady a pravidla rozcvičení.
Ve druhém a třetím díle bychom se zaměřili na praktickou část rozcvičení v podobě příkladů nejprve pro základní školy, následně pro střední školy. V začátku každé tréninkové jednotky, samozřejmě i vyučovací hodiny tělesné výchovy, bychom měli provést základní rozcvičení.
To je pro všechny pedagogy známá věc. Z praxe ale známe, že jsou v některých případech opomíjeny správné zásady a pravidla rozcvičování včetně obsahu i samotné délky trvání.
Důvody mohou být různé od nižších zkušeností pedagoga, přes rušivé elementy ze strany žáků až po obavu zvládnout obsah hlavní části vyučovací jednotky. Většinou se otázkou kvalitního rozcvičení začínáme zaobírat až v okamžiku, kdy obsah hlavní části vyučovací jednotky nesplnil svůj cíl a žáci nebyli "pohybově" připraveni, či v případě výskytu nepříjemného zranění.
Předkládaný článek poukazuje na současné přístupy v rozcvičování a snaží se nabídnout i různé varianty rozcviček, které by mohly být využity v rámci školní tělesné výchovy. Je třeba si uvědomit, že v běžné sportovní praxi, ale i na školách, nemusí patřit rozcvičky k těm vyhledávaným, popřípadě motivujícím částem v rámci vykonávané jakékoliv sportovní aktivity.
V rámci rozcvičení se všeobecně setkáváme s celou řadou neefektivních, statických a nemotivujících cviků. V našem třídílném přehledu se snažíme nabídnout efektivnější a pestřejší varianty rozcviček jak s celou řadou cvičebních pomůcek, ale i bez nich.