Alzheimerova choroba (AD) je neurodegenerativní onemocnění, charakterizované progredující atrofií neuronů zejména v oblasti mozkové kůry a hippocampu, úbytkem synapsí a snížením neuronální plasticity, nálezem extracelulárních depozit amyloidu β (Aβ) v senilních placích a přítomností intracelulárních neurofibrilárních klubek (neurofibrillar tangles, NFT). Rozlišují se dvě základní formy AD: (1) familiární forma, manifestující se mezi 40. až 60. rokem věku, u které je většina případů spojena se vzácnými, vysoce penetrantními mutacemi tří genů: gen pro amyloidový prekurzorový protein, APP, gen pro presenilin 1, PSEN1 a gen pro presenilin 2, PSEN2 a (2) pozdní ("late-onset AD, LOAD"), zvaná též sporadická forma.
LOAD představuje nyní nejméně 90 % všech případů AD a její výskyt stále vzrůstá, zřejmě v souvislosti se stoupajícím významem nepříznivých faktorů zevního prostředí. Patogeneze LOAD dosud není objasněna, uplatňuje se zde oxidační stres, zánět a řada metabolických faktorů, z nichž jsou v popředí odchylky v metabolismu lipidových látek, což vzhledem k zastoupení lipidů v centrálním nervovém systému (CNS) není překvapující.
Patří sem zejména poruchy přeměny sterolů, glycerofosfolipidů a sfingolipidů. U LOAD se uplatňuje složitá interakce genetických a environmentálních faktorů.
Nejvýznamnějším genetickým rizikovým faktorem spojeným s výskytem LOAD je gen APOE, resp. přítomnost alely ε4. Významnými rizikovými faktory jsou také zejména věk, dále obezita, vysoký příjem kalorií a nasycených tuků ve stravě, kouření cigaret, diabetes mellitus typu 2 (DM2), hyperhomocysteinémie nebo deprese.