Článek představuje patristickou vizi svátostí z hlediska teologie uzdravení. Nejprve představuje vývoj konceptu "Kristus léčitel" (Christus medicus).
Poté sleduje patristické myšlení ohledně uzdravující činnosti Krista ve svátostech a zaměřuje se přitom na všech sedm svátostí církve. Tyto svátosti jsou projevem fyzického a duchovního rozměru uzdravení Bohem v průběhu dějin spásy.
Autor nakonec dochází k závěru, že terapeutický jazyk v teologii svátostí se může ukázat jako velmi vhodný pro dnešního člověka, tak zaměřeného na vlastní zdraví. Uzdravení v tomto smyslu není pouze navrácením zdraví, ale zahrnuje také znovu-stvoření, rekreaci člověka k obrazu a podobě Boží, schopného božského života a věčnosti.