Abstrakt
Tento článek je analýzou Patočkovy nedokončené přednášky o Hegelově Fenomenologii ducha, která se konala v letním semestru akademického roku 1948/1949. Patočkov ým úmyslem bylo podat systematický nástin celé Fenomenologie, ale v čase, který měl k dispozici, stihl dosáhnout pouze kapitoly Die Verwirklichung des vernünftigen Selbstbewusstseins (Rozumné sebevědomí, které se samo uskutečňuje).
Rukopis přednášky, jehož strojopisný přepis je uchován v Archivu Jana Patočky, je proto pouhým torsem, nicméně jde o velmi zajímavý text inspirovaný Kojèvovou a Hyppolitovou interpretací Fenomenologie, který rovněž pracuje s Diltheyovu interpretací mladého Hegela. Ve své přednášce klade Patočka důraz na motiv smrtelného člověka jako bořící-tvořící jsoucno.
Patočka si přál číst Fenomenologii jako filosofickou antropologii a filosofii dějin, v kterých není smysl od počátku dán, ale kde je utvářen dramatickými okolnostmi dějin.