Abstrakt
V tomto článku formuluji několik principů, jež určují tvořivou situaci. Jejím východiskem je narušení běžného vnímání a ustálených struktur významů, které se nám m ůže přihodit, ale můžeme si jej navodit i záměrně.
Tímto způsobem pracují techniky tvořivého myšlení Edwarda De Bona stejně jako improvizační cvičení z oblasti tzv. theatersports. Jejich cílem je vyřadit přirozený postoj a tak otevírat oblast nevědění.
Nejde však o sokratovské nevědění, které klade otázku, a tím předurčuje oblast možného smyslu. Jedná se o radikální otevřenost, která je umožněna formálně vymezeným bezpečným prostorem, v němž si myslitel může dovolit otázky se zdržet.
Tento článek ukazuje, jak se tvořivé nevědění liší od hermeneutického pojetí otevřenosti a proč bychom se měli dozvědět něco nového prostřednictvím zdržení se otázky spíš než jejím kladením.