Při studiu nástěnné malby v Olomouci na přelomu 15. a 16. století se vedle zvýšené spirituality setkáváme rovněž s výraznou úctou k Panně Marii. Tyto tendence byly v dané době podpořeny i žebravými řády, a to především dominikány a františkány-observanty, díky nimž se rozšířila nejen mariánská zbožnost, ale i její vyjádření v podobě růžence.
A ačkoliv je struktura modlitby růžence u obou zmíněných řádů obdobná, odlišují se jednotlivé verze počtem a charakterem růžencových tajemství. Toto tvrzení dokládají i dvě nejvýznamnější památky, a to výzdoba východního pole kaple sv.
Jana Křtitele a malba v závěru pravé boční lodi kostela Neposkvrněného početí Panny Marie.