V tomto příspěvku je recenzována novela Karla Matěje Čapka Choda z roku 1923, text na svou dobu nezvyklého tvaru, v němž je epická složka upozaděna na úkor autorových ironicky laděných komentářů. Novela vyznívá jako parodie soudobé literární tvorby a kritiky a jako zesměšnění samotn ého tvůrčího procesu.