Abstrakt
Místem prvního kontaktu mezi implantovaným materiálem a živou tkání příjemce je krev. Po kontaktu s krví dochází k výměně iontů a proteinů a povrch implantátu je modifikován aktivitou krevních buněk.
Interakce povrchu materiálu s krví je regulována fyzikálně-chemickými vlastnostmi implantátu. Proto je viabilita buněk v nejbližším okolí implantátu v přítomnosti různých krevních komponent důležitým krokem k porozumění procesu vhojování. Úprava povrchu implantačních materiálů krevními komponentami zlepšuje proliferaci osteoblastů u všech testovaných vzorků, avšak v různém rozsahu.
Aplikace aktivované plasmy (fibrinová síť) vedla k unifikaci povrchů se srovnatelně vysokou proliferací. Stimulační efekt potažením sérem nebo plasmou bohatou na destičky nebyl tak zřejmý.