Studie se věnuje dílu Karla Statečného na poli morální teologie a etiky. Hodnotí dosavadní zpracování Statečného života a díla, jeho působení na katedře morální teologie v Českých Budějovicích a jeho pokus o novou koncepci etiky.
V závěru vyslovuje hypotézu o přetrvání Statečného koncepce etiky v Církvi československé po jeho smrti v roce 1927.