Abstrakt
Způsoby bydlení a praktiky jeho budování představují jednu z výrazných a zároveň každodenní cest vyjadřování statusové pozice (Bourdieu 1984, 2005; Silva a Wright 2009). Následující příspěvek se pokouší z perspektivy spotřebních praktik rekonstruovat vztah mezi bydlením a sociálním prostorem v české společnosti pozdního socialismu.
Na základě analýzy rozsáhlých reprezentativních šetření z let 1977 a 1984 hledá odpovědi na tyto otázky: (1) nakolik byla struktura bydlení tehdejší doby strukturována dimenzemi sociálního prostoru, konkrétně politickým, kulturním a ekonomickým kapitálem; (2) nakolik tento sociální prostor strukturoval preference v bydlení; a (3) jakou roli a pozici mezi praktikami bydlení mělo chataření a chalupaření. Za klíčovou dimenzi můžeme na základě dat považovat kulturní kapitál, který výrazným způsobem souvisel s migrací do měst, jeho nositelé častěji bydleli v bytech vyšší kvality a bylo u nich rozšířenější chataření a chalupaření.
Diskuze poukazuje na možnou aplikovatelnost konceptů habitu a kulturního kapitálu při studiu rozdílů mezi městem a venkovem, a dále upozorňuje na problematičnost analýz preferencí v bydlení, které nezohledňují existující strukturu bytů.