Studie zkoumá prostředky vyjádření radosti a smutku v českých lidových kronikách, tj. historiografických textů, psaných zástupci venkovského obyvatelstva. Hlavním zdrojem slouží nejznámější pramen tohoto typu, Paměti Františka Jana Vaváka z let 1770-1816.
Pozornost je také věnována kronikářským záznamům jiných autorů konce 18. a po čátku 19. století.