Abstrakt
Kurikulární reforma, která byla v Česku zahájena na přelomu tisíciletí, zapříčinila odklon od faktografických znalostí směrem k dovednostem, a to nejenom v rámci výuky na školách, ale také v rámci výzkumů oborových didaktik. Také výzkumné projekty v rámci didaktiky geografie se začaly více zabývat dovednostmi, a to jak dovednostmi obecnými, tak také dovednostmi oborovými, tj. geografickými.
Bezesporu jednou z hlavních geografických dovedností je dovednost práce s mapou. Avšak ačkoliv je rozvoj mapových dovedností jedním z hlavních cílů výuky geografie na základních a středních školách, nebyla v českém prostředí této oblasti dosud věnována dostatečná pozornost.
To je mimo jiné v rozporu se zahraničními studiemi, kde byly ve 2. polovině 20. století mapové dovednosti jedním ze zásadních témat výzkumu geografického vzdělávání. Nedostatek pozornosti v českém výzkumu vede nejen k nejednotnosti ve vymezení mapových dovedností, ale také k nejednotnosti v samotném označování skupiny dovedností práce s mapou.
Cílem tohoto příspěvku tak je přispět do diskuse k vymezení dovedností práce s mapou, jejich zasazení do systému dovedností i označení této skupiny dovedností. K naplnění tohoto cíle je užíváno jak obecně didaktických modelů dovedností, tak také diskuse se (zejména zahraniční) odbornou literaturou.
Závěrem jsou stručně představeny hlavní směry výzkumu mapových dovedností ve světě, které mohou být inspirací pro budoucí vývoj mapových dovedností v Česku.