Abstrakt
Cílem studie bylo kvantifikovat na histologické úrovni základní složení kožních biopsií odebraných z experimentálně vyvolaného kožního defektu u prasete po 7, 14 a 21 dnech hojení u pěti skupin zvířat, kdy u čtyř skupin byly aplikovány různé typy scaffoldů a pátá skupina byla ponechána spontánnímu hojení bez scaffoldu. Po 14 dnech hojení bylo množství kolagenu typu I v dermis zanedbatelné, současně dermis obsahovala velmi hustou síť mikrocév.
Vícevrstevný plochý epitel epidermis, pokrývající část rány, byl zaznamenán nejdříve po 14 dnech. Po 21 dnech byla pozorována významná tvorba a zrání kolagenu typu I, což bylo provázenou současným poklesem hustoty mikrocév a hyperplazií epitelu kryjícího ránu.
Epitel pokožky jevil po 21 dnech již místy mírné rohovění. Kožní kryt byl poměrně dobře tolerován, rány byly bez zánětlivých infiltrátů a bez buněčné reakce na přítomnost cizího tělesa.
V ranách nebyly dystrofické kalcifikace. Délka hojení nestačila na případnou obnovu kožních adnex, ani na tvorbu elastinu.
Při porovnání jednotlivých typů krytů lze vycházet jen ze statisticky nepotvrzených tendencí, které však byly zjevné následovně: Nejvyšší tvorba kolagenu typu I byla po 14 i 21 dnech pozorována u skupin NSS 122 S5 a NSS 118 S1. Nástup tvory mikrocév v rané fázi (po 7 dnech) byl nejvýraznější u skupiny NS 118 S1 a NS 122 S5 - trofická podpora těchto mikrocév může částečně zdůvodňovat nejpokročilejší tvorbu a vyzrávání kolagenu I právě u těchto dvou skupin.
Zesílení epidermis jako obecná reakce při hojení rány byla nejvíce vyjádřena u NS 121 S4.