Příspěvek se zaměřuje na otázky aplikace principu právní jistoty v oblasti daňového práva. Právní jistota je jednou ze základních, široce v právní vědě a filosofii sdílených hodnot a účelů práva.
Přesto však v praxi zůstává často jen ve formální či přímo jen teoretické formě existence. Nejinak je tomu též v oblasti daňového práva.
V příspěvku je naznačeno několik specifik daňového práva, na jejichž základě se autor pokouší hledat pro oblast daňového práva specifické řešení v právně-teoretické vědě prakticky trvalého konfliktu positivně- a přirozeněprávních koncepcí přístupu k právu a také soupeření různých metod výkladu, a to vše s cílem dosažení vyšší míry předvídatelnosti práva. Takto příspěvek dospívá k závěru, že naznačenému cíli při zmíněných podmínkách lépe vyhovují positivně-právní koncepty práva a výkladové metody spíše textuální než teleologické.