Abstrakt
Karl Heim (1974-1958) byl patrně prvním teologem, který definoval sekularismus jako nové kvazi-náboženské hnutí a učinil jej předmětem misijních studií. Sekularismus podle něj úzce souvisí s nepřekročitelnou propastí mezi Bohem a člověkem, a jeho podstatu lze spatřovat v pokusu o překročení této propasti.
Jde o výsledek lidského úsilí propůjčit světskému bytí kvalitu Boží věčnosti. Sekularismus má podle Heima démonický charakter, neboť je založen v sebezbožštění a sebeuctívání.
Nezřetelnost náboženských rysů vyplývá z balancování mezi popíráním Boha a identifikací s božským, mezi materialismem a panteismem. Sekularismus není podle Heima novým fenoménem v politických a kulturních dějinách člověka a není výsledkem rozvoje přírodních věd a technické industrializace.
Vědy a technologie pouze urychlují jeho šíření, neboť jich využívá k vychvalování budoucí neomezenosti lidských schopností. Sebezbožšťující tendence sekularismu jsou nebezpečné a omezující i pro přírodní vědy.
Mýtická schopnost sekularismu totiž neustále sankcionuje nějaké poslední opory (absolutna) lidského myšlení a jednání, a tím svazuje vědu do uzavřených systémů. Právě zde může být podle Heima vědě ku pomoci víra, která rozpoznává ve vytváření absolutních principů mytologické tendence a zároveň člověka podněcuje k odkrývání mystéria skutečnosti.