Pedagogika sluchově postižených, efektivita komunikace a komunikačních strategií a akademické výsledky vzdělávání zejména u osob neslyšících, jsou často kritizované pro nízkou účinnost mnohaletého speciálně pedagogického působení. Je to mimo jiné důsledkem velmi vysoké heterogenity populace osob se sluchovým postižením a nedostatečné individuální práce s nimi, spolu s historicky dlouhodobě podceňovaným významem časné výchovy a kognitivního rozvoje prostřednictvím českého znakového jazyka a znakovaného českého jazyka.
Vzdělávací programy musí mít charakter komplexních přístupů a jednotlivé dílč í postupy musí být individualizované. V důsledku technického a medicínského pokroku se snižuje výskyt lehkých sluchových vad a jejich důsledky díky audioprotetické kompenzaci jsou méně závažné.
Na straně druhé se zvyšuje výskyt těžkých sluchových postižení a kombinovaných vad. Neexistuje jediná nebo nejlepší metoda, cesta, způsob, komunikační strategie nebo vzdělávací program, ale pouze široké spektrum možností k překonání komunikační bariéry na podkladě individuálních schopností sluchově postižených.
Největším omylem historie speciálně pedagogické péče o sluchově postižené byla jednostrannost a hledání jediného a nejlepšího edukačního programu. Budoucností je pouze otevřený systém diferencovaných rehabilitačních a edukačních programů pro sluchově postižené.