Abstrakt
Snažíme-li se v teorii o architektuře Lázslo Moholy-Nagye chápat architektonický prostor jako biomorfní formu, je zřejmé, že se musíme zabývat vztahem mezi biologií a architekturou a jejich pojetím prostoru či prostředí. Cílem tohoto textu tedy bude představit možné vztahy mezi organičností v architektuře a způsobem vytváření si přirozeného biologického prostředí.
Jaké jsou zákonitosti vytváření si známého milieu a vytváření architektury, kterou žijeme? Klíčovým pojmem pro obojí je pak pojetí organismu, který není statickou jednotkou v bezmezném ne-čase, ale něčím, co se neustále utváří v prostředí a co samo prostředí utváří.