Abstrakt
Z klinické praxe i výzkumných prací je známo, že dechová cvičení mají pozitivní význam pro osoby s poraněním míchy (PM). Účelem teto práce bylo provedení speciálních dechových cvičení u osob s PM a hodnocení jejich účinnosti za pomoci RTG snímku plic a dalších testů. Soubor sestával z 15 respondentů s PM, 8 mužů a 7 žen, převážně středního a vyššího věku. Intervenční program trval šest měsíců, s frekvencí cvičení pětkrát týdně, v rozmezí 20 až 30 minut. V této studii byly vyšetřovány následující parametry:
1) RTG plic v sedě při nádechu a při výdechu;
2) exkurze hrudníku;
3) stanovení usilovné vitální kapacity plic (FVC) a jednosekundové vitální kapacity (FEV1);
4) měření dechové frekvence. Pretestové RTG vyšetření ukázalo, že rozdíl pohybu dolních žeber při nádechu a výdechu byl 2 až 35 mm. Pretestové hodnoty ukázaly, že měření obvodu hrudníku vykazovalo omezení expanze hrudníku vzhledem k normálním hodnotám daným věkem a pohlavím. V porovnání s hodnotami zdravé populace se u tetraplegiků snížila hodnota FVC na 30% - 50% a u paraplegiků asi o 80%. Dechová frekvence u všech respondentů s PM byla 13 až 22 vdechů/min. Po uplynutí šesti měsíců jsme opakovali testy. RTG vyšetření ukázalo, že rozdíl pohybu dolních žeber při nádechu a výdechu se zvýšil o 49% (o 6 až 45 mm). Obvod hrudníku při nádechu se zvýšil o 3,5% a obvod hrudníku při výdechu se snížil o 1,27%. Jednosekundová vitální kapacita se zvýšila o 5,68% a usilovná vitální kapacita plic o 7,61%. Dechová frekvence se průměrně snížila o 16,22%. V této studii jsme, pomocí RTG vyšetření a dalších testů, zaznamenali objektivní vliv dechových cvičení na dechové svaly u osob s PM.