Změny početnosti hnízdních populací běžných druhů ptáků v České republice za období 1982-2013: Analýza pomocí mnohodruhových indikátorů
Abstrakt
Dlouhodobé sledování početnosti ptačích populací přináší cenné informace jak z pohledu populační ekologie, tak pro ochranu přírody. V České republice je početnost běžných druhů monitorována zejm éna v rámci Jednotného programu sčítání ptáků.
Tato data analyzujeme v předložené práci s cílem popsat vývoj populací 85 běžných druhů v období 1982-2013. Oproti dřívějším studiím zde používáme jemné rozdělení druhů na 14 skupin z hlediska nároků na prostředí, polohy hnízdního areálu v Evropě a zákonné ochrany.
Vývoj početnosti těchto skupin analyzujeme pomocí tzv. indikátorů, které představují geometrický průměr indexu relativní početnosti (v % oproti prvnímu roku časové řady) jednotlivých druhů zahrnutých do dané skupiny. Zjistili jsme, že indikátor početnosti zahrnující všechny zkoumané druhy byl během sledovaného období poměrně stabilní, ovšem indikátory pro jednotlivé skupiny druhů se mezi sebou značně lišily.
Ubývají druhy biotopově specializované a z nich nejvíce ty striktně vázané na otevřenou krajinu, ovšem úbytek postihl i lesní a sídelní specialisty. Naopak přibývají biotopoví generalisté, zejména původně lesní druhy ptáků, které jsou schopné kolonizovat prostředí lidských sídel.
Zdá se, že změny ptačích populací jsou spíše důsledkem způsobu lidského využívání krajiny než klimatických změn, přičemž zákonná ochrana se podle našich výsledků nejeví příliš schopná na tyto faktory reagovat, ač podstatná část chráněných druhů přibývá.