Služba národu a lidu: Hua Loo-Keng a čínská matematika 2. pol. 20. století na pozadí scientismu, nacionalismu a komunismu
Abstrakt
Charakteristickým rysem vývoje Číny ve 20. století byl zápal pro vědu, který ale kladl na vědce požadavky, často obtížně slučitelné s jejich zájmem o rozvoj vlastních disciplín. Zvlášť zřejmé to bylo v případě matematiky, označované i v Číně za "královnu věd" a vnímané jako jádro nové racionality a nezbytný základ praktického využití vědy.
Po roce 1949 komunistická ideologie vytvořila ideál obětavého "rudého odborníka", který fyzicky slouží lidu řešením složitých problémů v průmyslu a národní obraně, neusiluje o osobní věhlas mezi kolegy a neměří význam své práce jejich uznáním. Zosobněním této proměny se stal matematik-samouk Hua Loo-Keng (Hua Luogeng, 1910-85).
Po roce 1949 jako ředitel Matematického ústavu Čínské akademie věd usiloval o rozvoj matematických oborů důležitých pro praktické aplikace. Zároveň se ale stále snažil budovat národní matematiku klasickým akademickým způsobem a zdůrazňoval roli matematické teorie.
Nakonec od roku 1965 soustředil veškeré své síly na masové zavádění jednoduchých metod aplikované matematiky do manažerského rozhodování a výrobní praxe. Ačkoli toto nejvyšší stádium jeho zlidovění probíhalo za Kulturní revoluce a nabízí se tedy chápat ho jako úhybný manévr, který ho ochránil před revolučními excesy, je zároveň logickým pokračováním dlouhodobých tendencí "zvědečtět" čínskou společnost.
Setrvalá popularita Hua Loo-Kengova masového šíření matematiky navíc ukazuje, že je pro mnohé Číňany dodnes dokonalým průnikem komunistických, nacionalistických a scientisticko-technokratických ideálů.