Cílem dané kapitoly je výklad Platónova pojetí poesie a srovnání s jeho pojetím filosofie a rétoriky. Hlavním vodítkem zkoumání je téma průniku božské a lidské roviny (v případě poesie a filosofie), resp. absence tohoto průniku (v případě rétoriky).
Podle hlavní teze textu Platón sice chápe poesii jakožto částečně božsky inspirovanou, ale na rozdíl od předcházející tradice tuto básnickou inspiraci vykazuje čistě do roviny formální, zatímco rovinu obsahovou chápe jako výsledek mímetické činnosti nevědomého básníka.