Angiogeneze je proces novotvorby cév uplatňujíc í se v mnoha fyziologických i patologických stavech. Od svého objevu v 70. letech minulého století se stává čím dál více diskutovaným tématem i v onkogynekologii.
Zásadní význam v neovaskularizaci má vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), který patří do skupiny proangiogenních faktorů. VEGF přes specifickou rodinu receptorů stimuluje endoteliální buňky k proliferaci a migraci, zvyšuje schopnost jejich přežití a propustnost cévní stěny, podporuje růst tumoru.
Výsledky terapie pacientek v pokročilém stadiu karcinomu ovaria můžeme označit za neuspokojivé. Do klinické praxe mezi odborníky i pacientky tak pronikají informace o antiangiogenní terapii.
Stanovením hladin VEGF je hodnocen efekt radioterapie, hormonální závislost růstu tumorů, vliv zánětu, nutrice, operačního přístupu, léčiv tradiční Čínské medicíny a dalších. Hladina VEGF roste s velikostí tumoru, progresí a zhoršenou prognozou onemocnění, je porovnávána s dalšími prognostickými fkatory karcinomu ovaria, benigními onemocněními vaječníků a zdravými kontrolami.
Souhrnný článek obsahuje utříděná fakta o angiogenezi s důrazem na VEGF od historie po současnost ve vztahu ke karcinomu ovaria. Cílem práce je vytvořit ucelený souhrn o angiogenezi a vývoji v jejím výzkumu.