Objektivizace aktuálního stavu organismu, přednostně zdravotního stavu a trénovanosti nebo reakce hráče na aplikované tréninkové zatížení je základním předpokladem úspěchu v každém sportovním odvětví. Diagnostika je z tohoto pohledu základním nástrojem řízení a hodnocení aplikovaného tréninkového podnětu (Bunc 2008).
Diagnostika musí být součástí jak krátkodobých, tak dlouhodobých tréninkových plánů, musí poskytovat informace jak o mikrocyklu, tak i o tréninkovém makrocyklu. Musí poskytovat informace o změnách morfologických i funkčních předpokladů posuzovaného jedince (Bunc 2009).
Současně je třeba, aby byla realizovatelná průběžně, hlavně pak v obdobích, kdy dochází ke kvantitativním a hlavně kvalitativním změnám tréninkového zatížení.