Příspěvek zkoumá okolnosti provázející česká vydání jednoho z nejoblíbenějších titulů evropské sentimentální prózy v podobě milostných dopisů. Za jejich autorku byla dlouho považována portugalská jeptiška.
Nejstarší česká vydání jsou z let 1908 a 1910, celkem jde o více než desítku vydání a tři různé překlady. Překvapuje nejen jejich počet, ale i nesmírně kvalitní výtvarné a typografické provedení, a většinou malé náklady, které svědčí o oblíbenosti v kruzích bibliofilů.