Cílem předloženého příspěvku je podat reflexi pojetí touhy v díle G. Deleuze a F.
Guattariho. Autoři kritizují tradiční pojetí touhy založené na nedostatku jako chybné a tvrdí, že touha je produktivní silou nevědomí.
Oproti psychoanalýze, v níž je nevědomí pojímáno negativně, Deleuze a Guattari ukazují, že pozitivita nevědomí je předmětem tzv. transcendentálně materialistické schizoanalýzy.