Příspěvek je věnován složeným názvům osob podle povolání. Kompozita jsou analyzována a charakterizována předev ším podle aspektů onomaziologických a lexikálně-sémantických.
Názvy vykonavatelů povolání jsou ilustrovány na složených deverbativních názvech osob s příponami -tel a -č a na složených desubstantivních a deverbativních názvech osob s příponami -ař/-ář a -ník, tj. tradičně a onomaziologicky jména činitelská (nomina agentis) a jména konatelská. Složené názvy osob byly excerpovány z korpusu SYN2010 a ověřovány v databázi webového hnízda LEXIKO (včetně databáze Neomat).
Analyzovaný korpus tvoří 114 složených názvů. Názvy vykazují (i synchronně) zřetelnou slovotvornou strukturu, značně přispívající k jejich porozumění.
Nasvědčuje tomu mj. poměrně značná slovotvorná analogie (modelovost) tvoření těchto názvů, a to i u neologismů. U složených deverbativních názvů lze charakterizovat činnosti ve srovnání s odvozenými názvy explicitněji, vyjádřen bývá předmět činností (který osoby vytvářejí, používají, starají se o něj) a jejich různé okolnosti (místo, materiál).
U složených desubstantivních názvů bývají blíže determinovány předměty, s nimiž jsou činnosti spjaty. V menší míře než u derivátů se proto lexikalizace podílí na jejich lexikální sémantice.