Příspěvek je věnován pojetí žádostivosti u apoštola Pavla. Žádostivost je na jedné straně přirozenou vlastností člověka, na straně druhé se v situaci člověka padlého do hříchu stává primárně žádostí zlého. Pavlův přínos vzhledem k filosofické tradici spočívá v tom, že objevuje dialektiku zákazu a žádostivosti, kde žádostivost vzbuzuje a stupňuje zákaz, který představuje cíl žádosti jako něco nedosažitelného.
V situaci člověka propadlého hříchu je jediným řešením prekérní situace člověka Boží milost a ve světské sféře pak reglementují politická moc (katechon), jejímž úkolem a smyslem je regulace žádostivosti.