Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ("NS") z 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2433/2013, představuje poslední extenzivně odůvodněné rozhodnutí, kterým NS "vrací úder" Ústavnímu soudu ČR ("ÚS") v aktuální "válce soudů" o ochranu dobré víry v zápis do katastru nemovitostí. NS (senát 30 Cdo) tvrdošíjně trvá na své tezi, že před rekodifikací občanského práva neexistovala možnost nabytí nemovitosti od neoprávněného.
V mezidobí po 11. 5. 2011,1 resp. 25. 2. 2009,2 kdy ÚS využil možnost vytvořit, resp. dotvořit předmětné obecně závazné pravidlo chování (viz níže), je taková představa nejenže mylná, ale především nebezpečně narušuje konzistentnost právního řádu a s tím související právní jistotu.