Článek pojednává o změně perspektivy na konci 19. století, kdy umělec "obrátil svůj pohled do vnitřních krajin" (Ortega y Gasset). Sleduje tento obrat "dovnitř" v esejích Miguela de Unamuno a José Martího, v nichž se opouští ústřední postavení subjektu, na rozdíl od romantismu.